Branný den v Mydlovarech
O uspořádání branného závodu jsme v našem sportovním spolku uvažovali už od roku 2020. Kvůli zlé čínské chorobě zůstalo dva roky ale pouze u úvah. Až letos jsme mohli přistoupit od myšlenek k činům a 28.květen 2022 jsme v nabitém diáři pro branný závod rezervovali .
Hlavními organizátory byla Inka a Milan, ale se svými nápady a dopilováním například bodovacího systému přicházeli aktivně i ostatní členové spolku. Tedy, abych byla přesnější, opět jen aktivní jádro cca 6,7 členů. Ale na to už si pomalu zvykáme.
Registrace účastníků probíhala od 13.30 hodin, kdy se začaly scházet první děti. Mile nás překvapil opravdu velký zájem. Před 14.hodinou se na velkém sportovním hřišti shromáždilo celkem 19 dětí a dokonce i jeden dospělák :-). Po fotografické dokumentaci se organizátoři rozeběhli na svá stanoviště, kterých bylo celkem dvanáct. Každý soutěžící dostal hrací kartu se svým jménem, do níž mu garanti jednotlivých stanovišť psali získané body, a mohl se vydat na trasu od pergoly u hřiště, přes náves k Horánku a zpět ke hřišti.
Účastníci se mohli otestovat, jak jsou na tom po fyzické stránce – hod míčem do dálky, obručí na tyč, kop do branky, zdolávání hasičských disciplín – i jak jsou na tom se svými znalostmi – poznávání našich ptáků, dopravních značek, důležitých telefonních čísel, co patří do evakuačního zavazadla, jak dlouho se v přírodě rozkládají některé odpady a odhad výšky stromu a vzdálenosti. Na závěr si vyzkoušeli práci s buzolou a zlatým hřebem byla střelba ze vzduchovky na terč.
Právě střelba ze vzduchovky přinesla nemalé překvapení. Nejlepším střelcem byla asi desetiletá dívka Leona, která nakonec i celkově zvítězila s celkovým počtem bodů 112. Druhý byl Matěj, který dosáhl jen o bodík méně, a třetí Ondra se 104 body. O body ale vlastně vůbec nešlo. Všechny děti dostaly stejný sladký balíček, první tři k němu ještě velkou čokoládu.
Hlavní a nejhezčí byl jejich zápal, nadšení a sportovní duch. Ještě po skončení a přes poměrně silný vítr jich několik zůstalo na hřišti a hrály tady basket a fotbálek. Myslím, že si ty tři hodiny, po které závod trval, na mobily a počítače ani nevzpomněly. Navíc si mohly dát v průběhu závodu kukuřici z grilu, což moc ocenily, a pití dle libosti, dospělí měli k dispozici pivo a všichni, jako už tradičně, vynikající guláš s chlebem od šéfkuchaře Jirky.
Branný závod jsme zakončili kolem 17.hodiny slavnostním nástupem, předáním cen, fotodokumentací a mohutným „ahoj“ a máváním. Věřím, že si vše příští rok zopakujeme a třeba ještě s větší účastí. Děti se spokojeně rozešly k domovům a my, organizátoři, do klubovny ke sledování MS v hokeji Česko – Finsko. Tenhle „závod“ dopadl daleko smutněji, ale to je už jiný příběh. My Sasové svou práci odvedli, myslím, na zlato.
