Sportovci sázeli stromky.
Na sobotu 16.října 2021
byl Českými lesy vyhlášen již asi třetí ročník Dne za obnovu lesa. Pro Jihočeský kraj byla vybrána lokalita u Ševětína. To jsme si my, environmentalisté ze spolku sportovců, nemohli nechat ujít. Vzhledem k nemocem, operacím, hlídání dětí a dalším nepodstatnostem se nás téměř ještě po ránu sešlo šest dospělých a dvě děti.
Musím pochválit bezchybnou organizaci Českých lesů. Šipky nás neomylně dovedly až k ševětínskému lomu k parkovišti a spolu se zelenými muži a ženami až k našemu stanovišti číslo 6. Zaměstnanci lesů určitě museli na první pohled vidět naši těžko utajitelnou fyzickou kondici, protože stanoviště č. 6 bylo to úplně nejvzdálenější od „startu“. Pětikilometrová vycházka prosluněným lesem byla ale za odměnu. Navíc byla lemovaná různými stanovišti, kde jsme mohli vidět norické koně, lýkožrouty, poznávat, jaká budka je pro jakého ptáka, sestavit si puzzle z kostek, zkusit si tahat kládu jako kůň, změřit si přístrojem výšku stromu a spoustu dalších her a zajímavostí. Za splnění všech úkolů jsme si vysloužili odznak a papírový lesácký klobouček.
Na místě jsme dostali sazenice buků a dubů, které jsme sázeli do předvrtaných děr a zahrnovali je zeminou. Nasázeli jsme jich možná ke stovce. S pocitem prospěšnosti a záchrany přírody jsme se vydali na další, tentokrát už kratší, pochod k avizované polní kuchyni s občerstvením.
K dispozici byla výborná polévka, čaj, káva, grog a špekáčky. Organizace opět na jedničku, velkou tmavou skvrnou bylo to, že se vše platilo. A ne málo. Plastová miska polévky za 40,-, kafe turek v plastovém kelímku za 30,- atd. Neříkám, že bychom kvůli čtyřiceti korunám vykrváceli, náhodou si někteří z nás vzali s sebou do lesa i peníze, ale podle mě mohl být aspoň čaj nebo polévka zdarma. Jako pozornost a poděkování za to, že lidé jedou ve svém volném času a možná i dlouhou cestu proto, že jim není stav naší přírody lhostejný. Dobrovolnictví by se mělo podporovat, byť maličkostí a poděkováním.
Posilněni, vyrazili jsme na zpáteční pětikilometrovou cestu. Na „startu“ mezitím vyrostly stánky s lesnickou literaturou, tričky, jídlem, nápoji a ochutnávkou regionálních potravin. Griotka z Blatné a Závišínská klobása z Bělčic byly opravdu top a určitě se pro ně zastavíme při první cestě na západ.
Byl to krásně strávený den. Hodně k němu přispělo počasí jak na objednávku. Naše parta je ještě víc stmelena díky společné práci, názorům a dalším zážitkům. A snad jsme přírodě aspoň nepatrně pomohli a „naše“ stromky se budou mít čile k světu.
V Mydlovarech dne 22.října 2021 sepsala Inka Poláková
